Zesilovače v TV rozvodech mají za úkol kompenzovat útlum bytových rozvodů. Útlum rozvodu je dán větvením, použitým typem TV zásuvek, délkou a vlastnostmi kabelů. Čím větší je útlum rozvodu, tím vyšší jsou požadavky na zesilovač. Útlum rozvodů je kmitočtově závislý. Velmi důležitým parametrem rozvodu je maximální kmitočet, pro který je ještě útlum rozvodu přijatelný, a který je možno ještě rozvodem přenášet.
Širokopásmové zesilují všechny signály zároveň, selektivní jen vybrané kanály. Nejčastěji se lze setkat se stavebnicovými systémy selektivních zesilovačů, kdy na každý kanál se osazuje jedna vložka (odtud název "kanálové"). Selektivní zesilovače vždy měly výhodu v relativně vysokém výkonu, a v minimálním rušení mezi jednotlivými kanály navzájem.

Hodně staré rozvody byly projektovány pouze pro nižší kmitočty (VHF), řada z nich funguje uspokojivě jen do 240MHz. Nejčastěji byly osazeny selektivními (kanálovými) zesilovači. Později když došlo k rozvoji vysílání na kmitočtech vyšších (UHF), - viz tabulka kmitočtů - příjem přes staré rozvody umožnily konvertory, které převáděly kanály z pásma UHF do pásma VHF. Rozvody poskytovaly plnou nabídku programů, a s jejich modernizací si málokdo dělal starosti.

Nyní však přichází nečekaný zvrat v podobě digitalizace TV vysílání.
Konvertory jsou nevhodným řešením. Sice je lze použít i pro digitální signály, ale vzniká vážný problém: většina v ČR prodávaných settopboxů a televizorů s digitálním tunerem neumí konvertované kanály přijímat. Řada přístrojů sice nabízí hledání kanálů ve VHF pásmu, ale jde o kanály podle normy CCIR B/G (tzv."západní" s šířkou kanálu 7MHz), zatímco konvertované kanály odpovídají normě CCIR D/K (tzv. "východní" s šířkou kanálu 8MHz). A právě v tom spočívá hlavní problém digitalizace starých společných antén: staré televizní rozvody vyžadují konvertory, ale právě konvertory z výše uvedených důvodů není vhodné používat.